Poděkování, omluva a ponaučení

Už to vypadalo, že Mozartovy koule zase zrušíme. Ani jednou za to nemohl covid, loni to bylo MČR jednotlivců a střelby, letos extraliga/1. liga neboli MČR klubů. Uspořádat turnaj ve stejný termín je skoro sebevražda. Proto děkujeme všem, kdo přijeli do Olomouce.

Ale chci děkovat i jmenovitě, zvláště těm, kdo zaplatili startovné, a přesto nám nezištně pomohli nosit stoly a lavičky, ráno rozbalovat a večer pakovat stany. Ráno to byl Jirka Karásek a Josef Bartoš, ale i kompletní Albrechtice, večer Luboš Rusek a Franjo Kvítek. A možná jsem ještě na někoho zapomněl. Byl to takový kamarádský přístup. A vzhledem k tomu, že nikdo za celý den nekveruloval, bylo to moc fajn. Taky jsme na vás vydělali, turnaj po nedělním součtu skončil v plusu 580 Kč. DĚKUJEME.

A teď to těžší. Po vyvěšení konečného pořadí po švýcaru se Jirka Němec z Adamova zeptal, proč má jen dvě výhry, když vyhrál třikrát. Nedalo mi to a zpětně jsem třikrát vše překontroloval a hledal původ chyby. Je ve mně. Jirka napsal na tabuli výsledek 12:13, v excelu je 12:3. Někam mi ulítla jednička. Nevím proč, nevím kam. Za to se celému týmu, v němž byla ještě Teresa Kejíková a Hana Valová, hluboce OMLOUVÁM.

Schválně jsem se díval, ani tento poškozený tým z Fenyxu, ani soupeři, kteří měli na kontě výhru neprávem, se v dalších kolech nepotkali s nikým, kdo se posléze dostal do KO8… Ale kdo ví, jak by to bylo, že? Od druhého kola šel turnaj vlastně šejdrem, jako špatně rozdané karty.

A z toho plyne PONAUČENÍ. Kontrolu výsledků, kterou jsme pravidelně a zřetelně vyhlašovali, nelze nikdy brát na lehkou váhu. Když jsem žertem hlásil, aby alespoň vítězové výsledky znovu prohlédli, netušil jsem, jak vážné to po základní části bude. Neprotestoval nikdo. Ani vítězové, ani poražení. Nalosovalo se třetí kolo a rozběhl časový limit…

Poškozenému týmu nabízíme jako omluvenku startovné v příštím ročníku zdarma.