Mozartovy koule
Pro naši oblíbenou hru s koulemi máme rezervovánu Korunní pevnůstku v Olomouci 9. srpna. Jenže! Podle všeho to vypadá tak, že ve stejném termínu bude i MČR klubů a turnaj Mozartovy koule tím pádem bude jen pro skupinku nadšenců. Pokud bude. Nezbude než sledovat nový informační systém asociace, nebo tuto stránku. Jen tak se dozvíte, jestli se letos skutečně hraje.
Historie turnaje
Turnaj Mozartovy koule vznikl v roce 2008. Původně to bylo jen přátelské odpolední setkání v olomouckém rozáriu. Supermelée tehdy vyhrál Martin Pírek. O rok později byl nejlepším Jonáš Konečný a za další rok Egon Havrlant.
Bodovaným je turnaj od roku 2011, kdy se poprvé objevil v termínovce České asociace pétanque klubů. Na turnaj hraný v barokní tereziánské Korunní pevnůstce dorazila také česká juniorská a polská seniorská reprezentace, ale i jeden Litevec. Koneckonců několik mistrů republiky (juniorských) a jejich trenér byli ve finále turnaje v roce 2012. V roce 2013 do Korunní pevnůstky dorazilo 27 týmů z celého Česka (Čech, Moravy i Slezska), Polska i hráči se slovenskou licencí. Stejná situace se opakovala i v roce 2014, s tím rozdílem, že mezi pěti desítkami hráčů byl na hřištích i jeden Francouz.
V roce 2015 udělali turnaj mezinárodním jeden polský a jeden slovenský triplet z celkových 26.
Šestý bodovaný ročník v roce 2016 byl v několika ohledech rekordní. Především v počtu 33 týmů. Hráčskou exotiku zajistil Didier Trousson z Francie i start slovenské ženské reprezentace. Mezi cizinci ale nechyběl ani Bogusław Biel z Polska, v Olomouci usazený Benjamin Hildenbrand nebo čínská rodačka Zhi Jing. Další Slováci Michal Dzúrik, Dušan Lančarič a Martin Lampert vystoupali až na 4. místo. Turnaj ale poprvé vyhrál někdo z pořadatelského klubu – Jana Konečná (s Janem Michálkem a Václavem Valíkem) a poprvé byl pořadatelský klub zastoupen „na pódiu“ dvojnásobně – na třetích místech skončili Radek Skopal, Martin Skopal a Jiří Voňka.
Rok 2017 byl přelomový v tom, že z něj přinesla obsáhlou reportáž Česká televize. Účastnilo se ho opět rekordních 37 trojic. Mimo obvyklé ceny a palmáre dostali vítězové i busty W. A. Mozarta dovezené přímo ze Salzburgu.
První „čistá“ obhajoba v histrorii turnaje se podařila manželům Krpcovým a Františku Kaplánkovi v roce 2018. Ne, že by dříve nevyhráli, ale tentokrát dvakrát za sebou ve stejném složení a v konkurenci dalších 37 trojic. Tehdy také poprvé na Korunní pevnůstku dorazili Slovinci a jeden Rus, ale tradičně přijeli i Slováci a Poláci.
Kompletní tým z ciziny vyhrál Mozartovy koule v roce 2019, kdy se turnaje účastnilo 44 tripletů. (Všimněte si, další rekord.) Byl složen z hráčů, kteří ze Slovenska přijížděli několik let pravidelně. Michal Dzúrik s Dušanem Lančaričem si k sobě přizvali Juraje Valenta. V deštivém finále s dvojnásobným zvratem přehráli i českou jedničku Petra Vavroviče mladšího v tripletu s Tomášem Michálkem a „domácí“ Janou Konečnou.
V koronaroce 2020 dosáhl počet startujících týmů čísla 46. Ten nejúspěšnější přijel z Polska, byli to: Bogusław Biel, Wiesław Stasica a Wiesław Folęga.
V roce 2021 se nakonec nehrálo – protože se ve stejném termínu konalo dvojí MČR. O rok později zvítězili borci z Brna: Radek Netušil, Pavel Hnilica a Tomáš Stoklásek, kteří si stejný výsledek zopakovali v roce 2023. Hattrick jim překazili letošní vítězové David Bačo, Michal Štěpánek a Patrik Daněk.
Galerie vítězů
Mozart a Olomouc
Do města přijel Wolfgang Amadeus 26. října roku 1767 jako jedenáctiletý. Dovezl jej otec Leopold Mozart, když hledali v útěku z Vídně záchranu před epidemií neštovic. Že otec Mozart zvolil za cíl cesty a dočasné útočiště Olomouc, bylo dáno jeho znalostí vyspělého hudebního prostředí kolem olomouckých biskupů. Ubytovali se v hostinci U Černého orla na Dolním náměstí, ale když se u malého Wolfganga přece jen projevily příznaky obávaných neštovic, požádal Leopold Mozart o lepší péči kanovníka Podstatzkého – Lichtensteina, s nímž se znal ze Salcburku. Vysoký církevní hodnostář okamžitě uvolnil dva pokoje ve své rezidenci a obstaral také nejlepšího lékaře a další všestrannou péči. V příjemném prostředí se pak budoucí génius světové hudby poměrně rychle zotavil tak, že mohl opět komponovat a složil zde 6. symfonii F dur.
Svou rekonvalescenci v Olomouci nakonec nezakončil veřejným vystoupením, jak si jeho otec původně přál. Po dvou měsících Mozartovi den před Štědrým večerem z Olomouce zase odjeli zpět do Vídně.
zdroj: historik Milan Tichák
Pamětní desky z Dolního a Václavského náměstí